Také už vás nebaví poslouchat řeči o tom, že potřebujete dát svému životu smysl? Že musíte najít tu pravou cestu, po které se poté vydat, a kráčet po ní až k cíli? Nezní to prostě nějak špatně?
Strávila jsem trapně velkou část svého života hledáním nějakého smyslu. Objevením skrytého talentu a založením vysněné kariéry. Nějaký způsob, jak svůj život zabalit a definovat jednou větu a tu větu potom vykládat na potkání. Tohle jsem já a tohle dělám a je to super.
Teď už si myslím, že to je blbost. Život nejde definovat jednou větou. Nejde mu přiřknout jeden smysl. Jeden směr. Jednu aktivitu. Život je matoucí a nepředvídatelný a mění svůj směr každou chvíli. A je to ok. Není potřeba svůj život nikomu vysvětlovat. Ukazovat, co to znamená být já, být v mojí hlavě. Stačí jen jít dál a nechat se překvapit, kam vás cesta zavede. Nechat na ostatních vybrat vám definici. Která stejně nikdy nic znamenat nebude.
Tady je pět důvodů, proč smysl přestat hledat.
- Ani vesmír nemá smysl
Proč bychom hledali smysl svého života, když neznáme ani smysl celého vesmír? Proč musíme ospravedlňovat náš život? Jsme jen jednou součástkou kosmu. A ten o účelu nemluví.
Kdy jste začali věřit, že váš život má mít smysl? Kdo vám to řekl? Rodiče? Učitel? Kněz? Někdo ze Světa úspěšných?
Ne všechny otázky musejí být zodpovězeny. Navíc, když lidé kladou špatné otázky, je nebezpečné jim odpovídat.
Váš život už smysluplný je a nikdy nebude víc.
- Smysl je pouhým trikem mozku
Neokortex zkrátil čas potřebný k získání jedné dovednosti z tisíců let na několik měsíců. Což je super. Je to věc, která nám dovolí použít rozum k předvídání budoucnosti. Je to vypravěč příběhů. Amygdala má umožní něco prožít a neokortex tomu dá příběh.
Tato tendence vyprávět příběhy může ale zajít příliš daleko. Snadno vyprávěním podléháme. Vidíme uspořádané příběhy, když realita je chaos. Není žádným překvapením, že neokortex se nám také pokouší říct, že potřebujeme, aby i náš život pasoval do nějakého uspořádaného příběhu. Aby to bylo vyprávění s účelem.
Ale to někdy nedokážu. Někdy příběh svého života nenávidím. Vlastně docela často. A tak se vrátím do přítomného okamžiku, kde se žádné příběhy nedějí.
- Činy nás definují více než intelektualizovaný účel
To, co v životě děláte, vás definuje (nebo bude definovat). Nezáleží na tom, jakou životní filozofií se řídíte, pokud ji nepoužíváte k tomu, abyste něco udělali.
Pokuste se jednat bez důvodu. Sledujte své sklony. A potom, třeba po roce, se za tím ohlédněte a najděte v tom smysl, pokud musíte.
- Ve snaze najít odpověď se zblázníte
Lidé říkají, že musíme najít svoje „proč“. Důvod, proč děláme všechno, co děláme. Ale pokud se zeptáte „proč?“ až příliš mnohokrát za sebou, upadnete do paralyzujícího zmatku. Existenční krize jsou způsobené otázkami „proč“ a lidmi z debilních organizací osobnostního rozvoje, kteří ostatním otázky proč nutí. Pokud začnete pozorovat svoje zájmy a záliby, časem přirozeně přijdete na to, co je vaší vášní.
- Naše ega si tvoří své vlastní významy
Je obtížné si určit smysl, který je v souladu s tím, jak vlastně chceme svůj život strávit. Když sedím a přemýšlím nad smyslem svého života, odpověď má vždy méně společného s tím, co chci, a více s tím, co si myslím, že bych měla chtít.
