Lidská existence je strašidelná a matoucí. Před pár sety tisíci lety jsme získali vědomí a probrali se ve zvláštním světě obklopeni různými stvořeními. Některá jsme mohli jíst a některá jedla nás. Byli zde věci, ze kterých jsme mohli vyrobit více věcí. Na denní obloze byla žlutá koule, která nás hřála. Noční obloha byla zaplněna světly. Tohle místo bylo očividně stvořené pro nás, a něco nad námi nás hlídalo a pomáhalo nám nebát se věcí, kterým jsme nerozuměli a které byly matoucí. Ale čím déle jsme tu byli, tím více jsme věděli o světě a nás samotných.
Zjistili jsme, že mihotavá světla na nebi nezáří pro nás. Prostě tam jenom jsou. Zjistili jsme, že nejsme středem toho, čemu nyní říkáme vesmír.
Zjistili jsme, že nás tvoří spousta malých neživých částí, které tvoří větší části, které jsou z různých důvodů živé. A že jsme pouze další dočasnou částí chodu dějin, nezastavitelně plynoucích více než miliardu let.
S úžasem jsme zjistili, že žijeme na planetě, pohybující se kolem středně velké hvězdy, v tichém koutku jedné průměrné galaxie, která je součástí skupiny galaxií, kterou nikdy neopustíme a tato skupina je pouze jednou z tisíců dalších, které tvoří supergalaxii. Naše supergalaxie je také pouze jedna z tisíců, která tvoří to, čemu říkáme pozorovatelný vesmír. Vesmír, který může být milionkrát větší, ale to nikdy nezjistíme. Můžeme odhadovat, že zahrnuje třeba 200 miliard galaxií, biliony hvězd, nebo bazilliony planet, ale tato čísla nic neznamenají. Naše mozky nejsou schopny tyhle koncepty pojmout. Vesmíru je zkrátka moc.
Velikost vesmíru není jediný znepokojující koncept, se kterým se musíme vypořádat. Je tady také čas…Nebo přesněji čas, který máme. Pokud se dožijete 100 let, máte 5200 týdnů života k dobru. Pokud je vám 25, tak vám zbývá 3900 týdnů. Pokud umřete v 70, tak vám zbývá 2340 týdnů. To je spousta času, ale zároveň moc ne.
A potom co? Vaše biologické procesy ustanou. Rozpadnete se, a nakonec po tom co jste byli vy, nezůstane nic. Někteří věří, že existuje část nás, kterou není možno vidět ani změřit. Zatím ale neznáme způsob, jak to ověřit, takže tento život může být všechno a možná skončíme mrtvi navždy. A pokud víme, nakonec i samotný vesmír zanikne. A to může vyvolat existenční úzkost.
S existenční úzkostí se můžeme vypořádat různými způsoby: přehlušit úzkostné myšlenky soustředěním se na něco jiného, řešit nedostatek životního smyslu závislostmi, náboženstvím, nebo rovnou sebevraždou. Jeden z dalších přístupů je optimistický nihilismus.
Zdá se velice nepravděpodobné, že dvě stě bilionů bilionů hvězd, bylo stvořeno pro nás. Svým způsobem je to spíše krutý žert existence na náš účet: získali jsme vědomí, jenom abychom si uvědomili, že tento příběh není o nás. I když je skvělé vědět o elektronech a vědět co pohání buňky, věda jinak nedělá moc pro to, aby bylo tohle téma míň depresivní.
Takže co teď? To, že životě máme jen jeden pokus je strašidelné, ale zároveň osvobozující. Pokud vesmír skončí vychladnutím, každá chyba, kterou jsme kdy udělali, bude nakonec zapomenuta. Všechny špatné věci, které jsme provedli, budou anulovány. Pokud náš život je vše, co můžeme prožít, tak potom právě on je tou jedinou věcí, na které záleží.
Pokud vesmír nemá žádný cíl, tak je jenom na nás, abychom si ho určili. Lidé s největší pravděpodobností jednou přestanou existovat, ale než se tak stane, můžeme prozkoumávat sami sebe a svět kolem nás. Můžeme prožít pocity. Můžeme si užít knihy, jídlo, východy slunce a sami sebe. Už jenom fakt, že o těchto pocitech můžeme vůbec přemýšlet, je svým způsobem úžasný.
Je snadné si myslet, že jsme ve vesmíru bezvýznamní, ale to není pravda. Jsme jeho součástí stejně tak jako neutronová hvězda, černá díra, nebo vesmírná mlhovina. Takže proč bychom nemohli být šťastni a nebudovali si svou utopii na zemi, když ani nevíme, co všechno se dá objevit. Nevíme, proč pravidla vesmíru jsou taková, jaká jsou, jak vznikl život, co to je vědomí, nebo jestli jsme ve vesmíru sami.
Ale můžeme se pokusit najít odpovědi. Existují miliardy hvězd k prozkoumání, nemoci k vyléčení, šťastné pocity k prožití. Je toho tolik, co se dá dělat.
Pravděpodobně jste už využili slušnou porci času, který máte vyhrazen. Pokud je tohle naše jediná šance v životě, tak není důvod, proč se nebavit a nežít šťastně tak, jak jen můžeme. Bonusové body pro ty, kteří dělají lepšími životy lidí kolem sebe.
