Tento týden jsem měla za úkol napsat snad již stopadesátý článek na téma pleťový krém, takže nemůžu jinak než se zamyslet nad lidskou posedlostí krémováním (promazáváním? hydratováním?) pokožky. A tak celkově posedlostí vlastním vzhledem.
Tahle posedlost mi přijde specifická pro osoby ženského pohlaví, i když se v určité míře týká všech. Nejvíce mě však tento jev překvapuje u žen, které kromě svou atraktivitou vynikají také inteligencí, humorem, zajímavou osobností, nebo čímkoliv jiným, co nejde vidět.
A posedlostí zde nemyslím trávit péčí o vzhled 10 minut denně. Mám na mysli neustálé nutkání kontrolovat se v zrcadle, trápit se nepoddajnými vlasy, ve volných minutách projíždět e-shopy s oblečením, odepírat si jídlo při obědě a následné stěžováním si na hlad. Nechat si nepovedeným make-upem zkazit náladu. Podstupovat bolestivé kosmetické procedury. Utrácet za nebezpečné plastické operace s nejistým výsledkem. Zakládat veškeré své životní štěstí na svém vzhledu. Doufat, že když budu vypadat líp, budu šťastnější. Žádanější. Oceňovanější.
Chápu, že když žena nezná svoji hodnotu, když nemá pocit, že by něčím vynikala či není schopná najít svoje místo a uplatnit svoje schopnosti, musí se ubírat k zoufalým činům a zakládat veškerou svou sebeúctu na tom, jak vypadá. Pro takovou osobu je pak přirozené přehnaně pečovat o svůj vzhled, protože to je pro ni to jediné, čím může vyniknout.
Proč ale svůj vzhled přehnaně řeší i ženy, které mohou nabídnout mnohem víc, než jen „být hezká“? Proč si zakládat na něčem, co ani nemůžeme do velké míry ovlivnit? Proč se trápit něčím, co bude s postupem času jenom horší a horší, a nepracovat na něčem, co naopak zlepšovat jde? Ve světě, ve kterém můžeme být cokoliv, co si jen představíme, proč chceme být prostě hezký?
Den každého člověka bez výjimky má 24 hodin. A je jen a jen na každém z nás, jak s těmito 24 hodinami naložíme. Někdo je tráví tak, že si čte o hydrataci pokožky. Někdo o hydrataci pokožky píše. A někdo na základě článků o hydrataci píše zmatené úvahy na blog, který pro změnu nečte nikdo. Že by se kruh uzavřel?
